V našem sportu a tělovýchově panuje naprosté bezvládí a chaos. Pokud už to někdo řídí, pak jsou to mafie vzešlé z pohrobků STB a ČSTV - a jak už to u takových společenství bývá, výhradně ve prospěch svůj a svých kamarádů.
Ve sportu se točí neuvěřitelné množství peněz, vydělávají na něm krom již zmíněných sázkové kanceláře, média – zejména televizní společnosti a potažmo i průmysl sportovních potřeb.
Je s podivem, že stát do řízení tohoto odvětví de facto vůbec nezasahuje, má jen jakýsi odbor na MŠMT, obsazený amatéry, kteří jsou ve vleku sportovních lobby a šíbrů – který nedělá nic jiného, než rozděluje (mimochodem špatně a korupčně) dotace, které stát podle nějakého záhadného klíče vypisuje a rozdává.
A přitom tělovýchova a sport má nesmírný význam z hlediska zdraví národa, prostředky použité na sportovní preventivní aktivity se mnohonásobně vrátí ve zvyšování fyzické zdatnosti obyvatel a snižování nákladů na zdravotní péči.
Podle mého názoru je třeba vytvořit systém vztahu státu a tělovýchovy a ustavit k tomu účelu samostatné ministerstvo sportu. Mimochodem takový systém byl již krátce po sametové revoluci navržen, ale bohužel jeho realizace ztroskotala. Víme proč, ale to je vedlejší. Sport pak začaly ovládat právě již zmíněné mafie a dnes jsme svědky již trestních stíhání a následných zuřivých invektiv směrem ke státu.
Systém Stát – Tělovýchova musí být založen legislativně – Zákonem o sportu, vycházejícího z následujícího modelu:
Toto schéma znázorňuje jednak rozdělení sportu a tělovýchovy na 3 oblasti (vertikálně):
- Státní reprezentace
- Spolková tělovýchova – což jsou sportovní svazy a jimi řízené soutěže (též rezortní spolky)
- Sport pro všechny – oblast sportování veřejnosti, dětí, mládeže a též školní tělovýchovu.
Dále pak (horizontálně) péči a zabezpečení jednotlivých oblastí subjekty, této péče se účastnící.
Vidíme, že v péči státu se nachází výhradně Státní reprezentace a Sport pro všechny. A rozsah této péče musí být dán zákonem podle algoritmu, zahrnujícího úspěšnost daného sportovního odvětví, jeho světový či evropský význam, velikost členské základy a zájem na jeho rozvoji. Váhy těchto vstupů algoritmu pak mohou být upravovány podle situace a vyhodnocení. Zákon by měl určovat i podíl či způsob spolupůsobení spolků na reprezentaci a sportu pro všechny.
Výše státních prostředků má být zakotvena ve státním rozpočtu. Zdrojem příjmů příslušné kapitoly rozpočtu pak něco jako rozpočtové určení daní – měly by tam plynout daně sázkových kanceláří, hazardu, sportovního průmyslu a též část veřejného zdravotního pojištění, určená na prevenci.
SPOLKY jsou sportovní svazy, kluby a tělovýchovné jednoty, též organizace jako Sokol, včetně Olympijského výboru – i když jeho postavení je poněkud jiné, dané jeho specifikou. Spolková činnost je podporována státem výhradně v oblasti státní reprezentace a sportu pro všechny – otázka je, do jaké míry se jí zabývají. Partnerem státu jsou přímo spolky, nikoliv nějaká jejich střešní "odborová" organizace (ČSTV, ČUS). Ty mohou být v klidu zrušeny. Pokud už si spolky chtějí nějakou takovou organizaci vytvořit - nevím, proč by to dělaly - samozřejmě mohou, ale její činnost si musí hradit samy. Stát na to nebude dávat ani korunu.
Pod pojmem OSTATNÍ v modelu je myšleno sponzorství a vlastní zdroje. Přitom je nutno, aby se tyto příjmy v případě spolků neužívaly jen dle vlastního uvážení, ale byl zákonem určen podíl na užití prostředků v oblasti zejména sportu pro všechny.
Nedílnou součástí zákona o sportu musí být i právní postavení členů sportovních organizací a profesionálních sportovců. Nelze tolerovat současný stav, kdy profesionální sportovec – de facto zaměstnanec klubu – stojí zcela mimo platnou legislativu a je na něj aplikována podivná směs účelově vybraných paragrafů občanského zákoníku a zákoníku práce.
To vše jsou jen hlavní zásady – nelze celou šíři problematiky shrnout v krátkém blogu. Ale rozhodně by se jí měly zabývat zejména subjekty, které reálně uvažují o účasti v politické reprezentaci po volbách. Abychom pak zase neměli jakési eufemistické ministerstvo kde čeho, které neřídí nic.
