Nepřítelem našeho státu není ani Al-Kaida, čínské šunty, polské potraviny, evropská unie, nepřizpůsobiví občané, ba dokonce ani parlament, u kterých by se to nabízelo. Poněkud překvapivě je to důchodce, specielně pracující důchodce.
Posuďte sami:
1) Pracující důchodce musí odvádět pojistné na důchodové pojištění. Vůbec nechápu proč. Odpracoval zákonnou dobu, po kterou pojistné odváděl, čímž splnil podmínky zákona o sociálním pojištění a na základě toho mu byl vyměřen důchod. Ten je ovšem obecně tak mizerný, že si každý kdo může přilepšuje nějakým zaměstnáním nebo živností. Jestliže člověk splní zákonné podmínky pro přiznání důchodu, nevidím důvod, proč mu jiné ustanovení zákona ukládá povinnost platit pojištění dál. Z definice slova POJIŠTĚNÍ vyplývá, že pojištěnec ukládá nějaké prostředky do pojišťovny, která mu po dosažení smluvních podmínek vyplatí dohodnutou sumu. Pracující důchodce však za své platby pojistného už nedostane vůbec nic. Akorát může co dva roky požádat o přepočítání důchodu, což mu vynese tak zhruba 50 Kč ročně. Směšná suma v porovnání s inflací. V každé bance by za stejné vložené peníze dostal jen na úrocích mnohem více. Hlavně však je placení důchodového pojištění důchodci neetické a podle mého názoru protiústavní.
2) Co je však daleko horší, je ustanovení posledního před koncem roku přijatého zákona o tom, že pracující důchodci jako jediní ze všech daňových poplatníků nesmí odečítat slevu na dani z příjmu. To je zjevně diskriminační zákon, protože poškozuje jednu skupinu obyvatel proti všem ostatním, což odporuje ústavě. Kromě toho taky to postrádá elementární logiku (má snad zákonodárce pocit, že pracující důchodce si žije nad poměry a zneužívá sociální systém?), pokud ovšem účelem tohoto ustanovení není vyhnat důchodce z pracovního poměru či živnostenského podnikání. Tím je dostat do existenčních potíží a posléze do hrobu – což by ovšem státu velmi ulevilo v mandatorních výdajích. Toto znevýhodňování pracujících důchodců nese stejné znaky jako potlačování práv etnických, náboženských či politických skupin, což je trestným činem. Poněvadž stát a jeho úředníci se tohoto trestného činu dopustili v rámci organizované skupiny, měla by zde platit zvýšená trestní sazba. Zejména je podlost uvedeného ustanovení zřejmá při srovnání s naopak zvýhodňováním jiných skupin – poslanci, senátoři, soudci, lékaři, ... Aniž bych chtěl nadstandardní příjmy uvedených skupin napadat, musím podotknout, že způsob, jakým se to děje, je naprosto nesystémový a vůbec neodpovídá reálným poměrům příjmů a nákladů v ČR ve srovnání s jinými zeměmi EU.
Jsem přesvědčen, že zejména ustanovení zákona o zákazu odpočtu slevy na dani z příjmu si zasluhuje ústavní stížnost a vážně uvažuji o jejím podání. Pokud tak mezitím neučiní například ombudsman, jehož pozornosti by si tato záležitost jistě zasloužila. Zvláště pak proto, že uvedený zákon obsahuje chybu, pomocí které se spekulativně dá zákazu vyhnout.
