Antimonopolní úřad (ÚOHS) udělil firmám, zabývajícím se svozem a likvidací komunálního odpadu pokutu ve výši bezmála 100 milionů korun, a to za nějaké pletichy ve výběrových řízeních. Nevím, o jaké pletichy se konkrétně jednalo, ale vím, že ta pokuta je jednak směšná, jednak by tyto firmy měly dostat pokutu za mnohem závažnější prohřešky.
Směšná je proto, že firmy se proti rozhodnutí o výši pokuty odvolají a jak je v tomto kraji zvykem, ÚOHS jim vyhoví a pokutu sníží. Hlavně pak jenom v Praze mají ze svozu odpadu firmy příjem ve výši nejméně 1 milion Kč denně, takže to zaplatí bez mrknutí oka. Nakonec těmi pletichami si jistě přišly na víc, proč by je jinak dělali?
Daleko závažnější však je, co s těmi odpady dělají. Není to žádná tajnost – prostě skončí na skládce nebo ve spalovně. Namítáte-li, že ne všechen, že občané hnáni masivní propagandou o prospěšnosti třídění odpadu usilovně plní barevné kontejnery, máte pravdu. Řekl bych, že tak 5% skutečně skončí v nějaké recyklaci, ovšem pokud vím, skoro žádné recyklační závody u nás nejsou a i těch několik málo, co přes vytrvalou péči státu o jejich likvidaci existují, dovážejí odpad zejména z Německa. Takže ve spalovně končí i obsah barevných kontejnerů.
Není divu, spalovna se musí zaplnit stůj co stůj, stála moc peněz a musí svým majitelům vydělávat. Proto taky poplatky za odvoz odpadu neustále rostou, spalování odpadu je totiž zdaleka a bezkonkurenčně nejdražším způsobem jeho likvidace. Aby se toto zvyšování poplatků zdůvodnilo, je občanům namlouváno, že spalování odpadu je ekonomické a ekologické.
Ani jedno z toho není pravda. Co se ekonomie týče, technologie spaloven je nesmírně drahá a odpisy tím pádem astronomické. Spalovací lobby ovšem tvrdí a média to ochotně papouškují, že jde o energetické využití odpadu, neboť spalováním odpadu se produkuje teplo. To je sice pravda, ovšem to teplo je tak drahé, že je prakticky neprodejné. Jeho použití na výrobu elektřiny je možné, ovšem i v tomto případě by vyrobená elektřina byla dokonce dražší než z fotovoltaických elektráren. Ekonomii spaloven tedy drží nad vodou pouze závratné dotace, které jsou na jejich budování poskytovány (z peněz daňových poplatníků).
Spalování odpadu rovněž není ekologické. Oblíbená fráze provozovatelů o nezávadnosti kouře, opouštějícího komín spalovny říká jen velmi malou část pravdy. Při spalování odpadu, zejména jsou-li spalovány plasty, vzniká obrovské množství škodlivin, hlavně dioxinů. Ty sice neodcházejí komínem, ovšem zůstávají ve filtrech v podobě popílku a ve zbytkové škváře a je nutno je poté zlikvidovat jako (velmi) nebezpečný odpad. To ale provozovatelé spalovny neřeší, mají na to najmutou firmu s patřičným certifikátem a tím je problém pro spalovnu vyřešen. Co s oním nebezpečným odpadem daná firma provede, je druhá věc – nejspíše jej zakopou do země, nebo nasypou do nějaké vodní nádrže, takže vznikají časované ekologické bomby.
Výše uvedené argumenty sdílí řada odborníků, dokonce už i příslušné orgány EU, které již nehodlají dotovat budování spaloven, naopak podporovat třídicí a recyklační technologie. Je s podivem, že u nás se tím na rozdíl od jiných, často velmi diskutabilních směrnic EU, neřídíme. Dokonce i ministerstvo životního prostředí tvrdošíjně budování dalších spaloven plánuje a získávání dotací pro ně považuje za svoji prioritu.
Doufejme, že tentokrát budou orgány EU rozumné a konzistentní a tyto snahy utne. Obávám se ovšem, že spalovací lobby si dotace vymůže z domácích prostředků, takže odpad, teplo, elektřina budou stále dražší a životní prostředí zapláče. No co, ono je na to zvyklé.
