Vypadá to jako parafráze na známý hit Mirka Černého o atentátech na prezidenty USA Lincolna a Kennedyho. Ale o tom mluvit nechci, i když de facto se též jedná o atentát, a to konkrétně na zdraví a životy občanů tohoto státu.
Řeč je o zabíjení občanů nadměrným hlukem a o úloze vraha – ministerstva zdravotnictví ČR. A nejde zde o sice pozoruhodnou, i když jistě náhodnou (a mazaně upravenou) shodu jmen, dat a čísel. Jde o naprosto plánovitou činnost, která má budit dojem nahodilosti pomocí na růžovo natřených tzv. dobrých úmyslů úředníků tohoto ministerstva.
To, že hluk ničí zdraví a zabíjí, je známá skutečnost. Skoro by člověk očekával, že proti němu bude ministerstvo zdravotnictví bojovat. Když se na to ministra, nebo kohokoliv kompetentního z jeho podřízených zeptáte, zajisté vás ujistí, že to je jedna z jejich priorit. Jenže – když prozkoumáte jejich konkrétní kroky v této záležitosti, nutně musíte dojít k přesvědčení, že je tomu právě naopak.
Česká republika má řadu zákonů a dalších zákonných norem, týkajících se více nebo méně zdraví občanů a jeho ovlivňování hlukem, vibracemi, emisemi a dalšími civilizačními nepříjemnostmi. Je to logické, rozvoj průmyslu (i když o jeho skutečném rozvoji by se u nás dalo s úspěchem polemizovat) přináší i vedlejší efekty v podobě nárůstu výše zmíněných zátěží. Státní správa by ovšem měla usilovat o jejich minimalizaci a o zvýšení ochrany obyvatel a tomu právě ony zákony slouží.
Netvrdím, že byly od počátku perfektní, ale vyhovovaly a daly se používat. Co se hluku týče, obsahovaly tyto normy limity, do kterých se původce hluku musel vejít. V opačném případě se vystavoval nebezpečí postihu a nutnosti vybudovat protihluková opatření. Limity totiž jsou jasné, hluk se dá celkem exaktně měřit a soudy mohly vcelku konzistentně rozhodovat v případných soudních přích.
Najednou se však něco stalo. Zatímco orgány Evropské unie jednoznačně preferují snižování hlukových zátěží a k tomu účelu upravují legislativu, v České republice se státní správa pustila přesně opačným směrem. Nejprve bývalý Hlavní hygienik ČR Dr. Vít začal usilovně prosazovat zvýšení platných limitů. Proti tomu se zdvihla mohutná vlna odporu jak ze strany odborníků z oboru lékařství, akustiky, tak i občanských sdružení se zaměřením na životní prostředí. To jednak málem stálo hlavního hygienika jeho křeslo, jednak donutilo ministerstvo tyto návrhy opustit. Jásání občanů však nebylo na místě. Stejní autoři jako v případě záměru zvýšení limitů připravili návrh Vládního nařízení (NV 272/2011 Sb.), které zdánlivě řešilo pouze metodické pokyny ke způsobu měření a vyhodnocování hluku, ve skutečnosti však skrytě navýšilo limity ještě více, nežli v původním plánu. Jde totiž o to, že toto nařízení ekvilibristicky manipuluje s tzv. nejistotou měření. Zatímco dříve platilo, že je-li nejistota 2 dB (což ovšem není nějaká exaktně stanovená, nebo alespoň konsensuálně dohodnutá hodnota, ani to nevychází z technických parametrů hlukoměrů a jejich třídy přesnosti – to se prostě řeklo...), tak aby byl prokazatelně dodržen limit např. 60 dB, muselo se naměřit 58, což zaručovalo dodržení limitu. Podle nového nařízení však když se naměří 62, má se za to, že limit 60 dB byl dodržen. De facto tak došlo ke zvýšení limitu o 4 dB a je známo, že už zvýšení hluku o 3 dB znamená jeho zdvojnásobení. Takže jestliže podle dřívější metodiky mohlo proletět nad vašimi hlavami za určité období 100 letadel, podle nové je to za stejné období více než 200. Stejné je to u silniční dopravy – stejný hluk jako dřív např. 1000 kamionů způsobí dle ministerstva dnes více než 2000 kamionů.
Je zřejmé, že něco není v pořádku. Proč se orgán státní správy, mající pečovat o naše zdraví snaží zlikvidovat vlastní občany? Proč jim bere možnost se bránit? Zejména u leteckého hluku se díky dalším mazaným administrativním ustanovením, jako je tzv. charakteristický den nelze vůbec právně bránit – k tomu, aby občan prokázal nadlimitní zátěž, musí půl roku na své náklady (cca 500.000 Kč) měřit hluk a poté měření již podle NV 272 vyhodnotit. K čemu pak mu takové výsledky nejméně půl roku poté, co k protiprávnímu jednání možná došlo, jsou?
Stejné subjekty, které vystupovaly proti návrhům na zvýšení limitů, protestují teď proti NV 272/2011, na jejich straně je dokonce i ombudsman. Těžko říct, je-li to co platné. Možná ne, možná ano. Pro ten případ osvědčený tým z ministerstva zdravotnictví připravil nový velký návrh zákona o hluku, který se eufemisticky jmenuje Zákon o ochraně veřejného zdraví před účinky hluku .... Jestliže si myslíte, že výše uvedené podrazy a chyby tento návrh odstraňuje, jste na omylu. Nový návrh zákona jde ještě dál a hygienické limity hluku rovnou ruší. Občane – trhni si nohou, žádné stížnosti na hlučná letiště, dálnice, továrny, technoparty, noční bary, atd. se konat nebudou. Naopak, sám si budeš muset připlatit na případná protihluková opatření a nebude-li se ti to líbit, stát ti uloží věcné břemeno a ještě ti zakáže na tvém majetku stavět.
Je to všechno jenom náhoda?
Nebo je hluková legislativa tvořena na objednávku stavitelů silnic, provozovatelů letišť a hlučných provozů a magistrátů, které špatnou investiční politikou zavinily zvýšení hluku nad únosnou mez a hlukovými limity by byli omezováni a nuceni vynakládat nemalé prostředky na protihluková opatření?
To mi tedy řekněte, proč ji potom tvoří ministerstvo zdravotnictví?
