Tuto sugestivní větu slýcháme každou chvíli v médiích z úst najatých populárních osob. Je vždy vyslovována s téměř výhružným akcentem, jakoby tazatel chtěl svým posluchačům nahnat strach, či alespoň v nich vyvolat špatné svědomí v případě, že dotyčný odpad netřídí.
Třídění odpadu je jistě dobrá věc. Tedy byla by, pokud by existoval systém, který by skutečně dokázal odpad efektivně vytřídit a se získanými surovinami pak rozumně naložit. Ten systém ovšem neexistuje. To, co se i pomocí zaplacených celebrit snaží prostřednictvím médií naši politici propagovat, žádným systémem není. Museli bychom dlouho hledat, abychom našli větší podvod a manipulaci v otázce hospodaření s odpady, než který se praktikuje v České republice. I příslovečný kníže Potěmkin by se u nás mohl učit (pohříchu nejen v tomto oboru).
Jediné, čemu tzv. systém nakládání s odpady slouží, je jednak rozsáhlá byrokratická administrativa, vytvářející neuvěřitelné množství plánů, dokladů, výkazů a evidencí, jednak zajištění nesmírných zisků skládkových a spalovacích lobby. S tím se vezou různé autorizované společnosti, jako je třeba EKO-KOM, mající gesci na obaly a další eufemisticky nazvané recyklační agentury. Vlastní třídění a recyklace je přitom pouze na papíře. Podle výroční zprávy výše zmíněné společnosti EKO-KOM za rok 2011 je 98% obcí a tedy i obyvatelstva zapojeno do systému a třídí odpad, což je naprostý nesmysl. Tedy – ve výkazech EKO-KOMu to tak možná vypadá, ale vezmete-li si zprávu o hospodaření s odpady kterékoliv obce (pokud to dělají), zjistíte, že nejméně polovina veškerého odpadu žádným tříděním, natož recyklací neprochází. Já tvrdím, že situace je ještě mnohem horší, že skutečné procento obyvatel, které se aktivně podílí na třídění komunálního odpadu, je cca 20% a co se recyklace vytříděného odpadu týče, kromě papíru a zanedbatelné části plastů se nerecykluje vůbec nic. Ano, EKO-KOM může tvrdit, že 98% obcí je osazeno tzv. barevnými kontejnery, ale to o skutečné míře třídění nevypovídá vůbec nic. Stačí si uvědomit, jaký je ve vaší ulici či obci poměr počtu normálních (na komunální směsný odpad) a barevných kontejnerů – a že svoz probíhá v lepším případě vždy jednou týdně – a onen poměr vám vyjde ještě mnohem menší.
Třídění a recyklování odpadu je nákladná záležitost. Nejlevnější je odpad zahodit. Totiž ani odpad z barevných kontejnerů nelze přímo recyklovat, je nutno jej tak jako tak dotřídit. Třídírny jsou jednak investičně nákladné, jednak se v nich takřka výhradně třídí ručně, takže vykazují i nemalé mzdové náklady. A navíc – každé kilo vytříděného a do recyklace odevzdaného odpadu připravuje skládku nebo spalovnu o 1 Kč. Z toho důvodu není v zájmu skládkových firem a spaloven – což jsou téměř bezvýhradně současně i svozové firmy – jakýkoliv odpad recyklovat. A tím se také ze zásady řídí, takže dokonce i odpad z barevných popelnic až na výše zmíněné výjimky tak jako tak skončí na skládce či ve spalovně.
Obce přitom jsou ze zákona povinny odpad třídit. Samozřejmě to ani jedna obec v ČR nedělá – má se potěmkinovsky za to, že uzavře-li smlouvu se svozovou firmou a společností EKO-KOM (nezapomeňte na to, že tato společnost má autorizaci pouze na obaly), je zákonu učiněno zadost. Ovšem pro obec to představuje značné náklady, dokonce takové, že přes smlouvou daný příspěvek od EKO-KOMu musí buď systém dotovat ze svého rozpočtu, nebo zvýšit poplatky občanům nad zákonem stanovenou hodnotu. Pokud by snad některá obec na takovéto vyděračské podmínky přistoupit nechtěla, ocitne se v bezvýchodné situaci, protože by s ní svozové firmy prostě smlouvu o odvozu odpadu neuzavřely – nic takového jim totiž zákon neukládá. Pak by si obec musela založit svoji skládku a odpad na ni svážet vlastními silami. Jenže založit skládku je de facto nemožné, povolení k tomu nikdy obec nedostane. A svážet odpad vlastními silami na nejbližší cizí skládku je taky nemožné – nepustí je tam.
Uvědomme si, že skládky a spalovny jsou vždy u velkých měst a jsou jimi též vlastněny, nebo v nich města mají podíl. Jestliže je za odebrání odpadu poplatek 1 Kč/kg, představuje to u středního města příjem cca 50 milionů Kč/rok, u milionového města pak i půl miliardy i více. Jen za příjem odpadu. Kde pak je motivace majitelů skládek, spaloven a svozových firem ke snižování množství odpadu a k investování do drahých třídicích a recyklačních technologií? Je výhodnější podporovat pseudorecyklační společnosti jako je EKO-KOM a platit za stupidní reklamní šoty na téma: „Třídíte odpad?“
Důkazem pro tvrzení, že i obsah barevných popelnic končí na skládkách či ve spalovnách je situace v recyklaci plastů. Až na de facto nevýznamné vytřídění části PET lahví a jejich export do Číny a vytřídění a zrecyklování též zanedbatelné částí fólií se žádný jiný plast v ČR nerecykluje. Existující recyklační linky, které jsou v ČR v provozu, musí cca 90% materiálu (odpadního plastu) dovážet z Německa. Přitom podle všech dostupných údajů, získaných z veřejných zdrojů, je v ČR k dispozici nejméně 100.000 tun plastových odpadů. Kromě výše zmíněných pár tun PET lahví a fólií v těchto linkách neskončí ani kilo.
Takže i nadále budou zástupy úředníků v potu tváře vytvářet nové a nové POH, ISNO, výkazy, evidence a doklady, popisující současný stav a vysvětlující jeho výhodnost. Výhodnost pouze pro majitele skládek, spaloven, svozových firem, společností jako EKO-KOM a zainteresovaných politiků. Pro občany, obce a životní prostředí tento stav výhodný není. Občanům to krom oblbování přináší náklady, obcím deficit rozpočtu a pro životní prostředí je to příslovečná medvědí služba.
