Otevřený dopis ústavním činitelům

Otevřený dopis ústavním činitelům a médiím v záležitosti procesu EIA.   Adresováno: Mgr. Tomáš Jan Podivínský ministr životního prostředí Vršovická 1442, 100 10 PRAHA 10 Kancelář prezidenta republiky Ing. Jiří Rusnok, premiér vlády ČR Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Milan Štěch, předseda Senátu Parlamentu ČR Předsedové poslaneckých klubů politických stran v Parlamentu ČR Veřejný ochránce práv ČTK Veřejnoprávní televize a rozhlas Transparency International Protikorupční policie

Vážení ústavní činitelé, vážení zástupci médií,

tento otevřený dopis vznikl jako bezprostřední reakce na průběh procesu EIA záměru Letiště Vodochody, kód MZP 257. Týká se však celého systému procesů EIA obecně, zejména způsobu, jakým je v ČR aplikován.

OBECNÉ POZNÁMKY K PROCESŮM EIA

Proces EIA (Environment Impact Assesment) má sloužit k posouzení vlivu navrhovaného záměru (stavby) na životní prostředí a k zamezení jeho zhoršování. Zákonem je určeno, které stavby či záměry tomuto posuzování podléhají, teoreticky tedy nelze libovolně realizovat záměry, které mají negativní dopady.

Pod dojmem právě probíhajícího a již téměř ukončeného posuzování záměru č. MZP 257 (Letiště Vodochody) jsme však dospěli k názoru, že způsob, jaký je úředníky MŽP v procesu EIA aplikován, slouží přesně opačnému výsledku – totiž násilnému prosazení škodlivého záměru na úkor životního prostředí.

Zákonodárce vydáním zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí zajisté sledoval cíl ochránit životní prostředí a veřejné zdraví před negativními vlivy. K tomu definoval řadu pravidel, postupů a formálních kroků, které mají sloužit k objektivnímu stanovení výsledných hodnot dopadů předkládaných projektů a jejich následnému posouzení. Je třeba brát v úvahu stav životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru a z jeho charakteristik pak objektivně stanovit výsledné zhoršení daného stavu.

V žádném případě neslouží zákon podle našeho názoru k tomu, aby se předem stanovil požadovaný výsledek procesu – vyhovující předkládanému záměru – a pak účelovým používáním jednotlivých ustanovení zákona se jednak vytvářely tomuto výsledku odpovídající studie, výpočty a posudky, jednak bagatelizovaly oprávněné připomínky dotčených subjektů, nebo se jim dokonce znemožňovalo plnohodnotně využít svých práv, daných zákonem.

ZÁMĚR LETIŠTĚ VODOCHODY

A přesně toho jsme byli svědky ve výše zmíněném procesu posuzování záměru MZP 257 Letiště Vodochody.

Celý proces EIA řídila z pozice své funkce na MŽP Ing. Jaroslava Honová, vrchní ředitelka sekce technické ochrany ŽP. Jakožto zpracovatel dokumentace působil RNDr. Tomáš Bajer, CSc. a jako zpracovatel posudku pak RNDr. Vladimír Ludvík.

Po celou dobu průběhu (od roku 2009) posuzování záměru jsme byli svědky ignorování našich připomínek, kterých bylo podáno několik tisíc a které podle našeho názoru nebyly nikdy řádně vypořádány.

LETIŠTĚ VODOCHODY NENÍ VEŘEJNÝM ZÁJMEM ČR

Základní (a zásadní) připomínka, totiž pravdivé zdůvodnění potřebnosti realizace záměru, byla dokonce zpracovatelem posudku odmítnuta jako irelevantní, ačkoliv Zákon toto zdůvodnění přímo požaduje.

Je zřejmé, že existují stavby a záměry, které jsou ve veřejném zájmu, a u kterých je nutno v rámci „udržitelného rozvoje společnosti“ hledat způsob a podmínky, jak jejich nepříznivé dopady na životní prostředí minimalizovat. To však v žádném případě není případ letiště Vodochody, které je čistě komerčním projektem soukromé společnosti, sledujícím pouze svůj zisk bez jakéhokoliv kladného vlivu na ať už udržitelný či jakýkoliv jiný rozvoj společnosti. Navíc je známou skutečností, bohužel dosud unikající pozornosti orgánů činných v trestním řízení, že prostředky na koupi předmětu projektu mohly být získány machinacemi s pozemky pro paralelní dráhu letiště Ruzyně. Z vyjádření čelných představitelů letiště Vodochody pak nepokrytě vyplývá, že po kladném (předem avizovaném) vyjádření MŽP a získání příslušných povolení bude letiště prodáno neznámo komu a tím bude vyvíjen nátlak na stát v zájmu získání výhodné pozice při uvažované privatizaci letiště Václava Havla.

Vyřadit za tohoto stavu otázku potřebnosti záměru považujeme za cílevědomé porušení zákona a pletichy v průběhu procesu EIA. Je totiž evidentní, že důvody pro jeho realizaci, uvedené v dokumentaci, totiž přeprava cestujících nízkonákladovými společnostmi, je zcela nereálná a nikdy nebyla míněna vážně. Jsou uváděny pouze pro vyvolání dojmu o potřebnosti a užitečnosti záměru, i když skutečný záměr investora je zcela jiný. To ovšem měl proces EIA odhalit a v rozhodování uplatnit, jenže způsob jeho vedení a organizování výše uvedenými osobami vědomě tomuto odhalení zabránil.

Zmiňuje-li zákon výše uvedenou tezi „udržitelného rozvoje společnosti“, je třeba říci, že letišť, ať už civilních či jakýchkoliv jiných, je pro něj na území ČR dostatečné množství a není třeba budovat jiná, zejména při absenci jakéhokoliv veřejného zájmu. Obecně vzato by žádný takový záměr s negativními dopady na životní prostředí neměl být schválen, natož s několika sty uložených podmínek (více než např. u stanoviska EIA dostavby JE Temelín), které nikdy a nikdo nebude účinně kontrolovat, natož vyžadovat jejich plnění. Navíc jsme přesvědčeni, že záměr letiště Vodochody se významně dotýká aspektů bezpečnosti ČR.

PROCESNÍ POCHYBENÍ EIA LKVO

Zákon ukládá termíny, které je nutno v jednotlivých fázích procesu EIA dodržovat. Zatímco po dotčených subjektech (obce, občanská sdružení, občané) bylo dodržování těchto termínů vyžadováno a žádostem o jejich prodloužení nebylo vyhověno, v případě vlastních úkonů a zejména posudku byl přístup ministerstva zcela odlišný. Zejména fatální je nedodržení termínu pro zveřejnění posudku (§ 9 odst.3 zákona) a jeho překročení o více než jeden a půl roku, aniž by k tomu byl jakýkoliv zřejmý důvod. Na naše výtky v tomto směru byly použity výmluvy na nutnost zpracování nezávislého posudku organizací EUROCONTROL. Pomineme-li fakt, že tato organizace se vůbec nezabývá problematikou životního prostředí, takže není zřejmé, z jakého důvodu si od ní MŽP studii objednalo (a zaplatilo), byla studie hotova a doručena již v říjnu 2012, takže evidentně nebyla důvodem pro zveřejnění posudku až v květnu 2013. Je sice pravda, že zákon umožňuje v odůvodněných případech nedodržení termínů v jistých mezích tolerovat, ovšem toto překročení je bezprecedentní. Navíc je pozoruhodné, že takováto tolerance a i jiné aplikace ustanovení zákona, které skýtají možnost různého výkladu, byly bez výjimky vždy použity ve prospěch předkladatele záměru – tedy vždy v neprospěch dotčených subjektů a tím de facto životního prostředí.

POSUDEK

Zmíněná studie EUROCONTROL, jakkoliv se přímo vlivu na životní prostředí netýká, přesto obsahuje pasáže, upozorňující na rizika projektu a zpochybňuje jeho potřebu. Je ovšem signifikantní, že jako podklad pro podporu stanovisek posudku byl použit neautorizovaný překlad studie, takže o správnosti některých tvrzení posudku, na studii se odvolávajících, velmi pochybujeme.

Posudek sám je zpracován způsobem, odporujícím zákonu. Kromě výše zmíněného nedodržení zákonných termínů se jedná o porušení zákona v následujících bodech:

Posudek nevypořádal veškeré připomínky k dokumentaci (tj. některé zcela opominul - § 9 odst.2 zákona). Připomínky, ke kterým se vyjádřil, vesměs vypořádal způsobem, že jsou buď pro EIA irelevantní (zdůvodnění záměru, výpočetní chyby), nebo že je dostatečně řeší dokumentace. Pokud víme, téměř žádná z tisíců připomínek nebyla zohledněna. Přitom se jedná často o fatální chyby, jako v případě likvidace odpadních vod, likvidace odpadů při výstavbě a zásobování pohonnými hmotami. Každý jiný projekt, obsahující stejné chyby, by nikdy neprošel úspěšně správním řízením.

Posudek opravuje dokumentaci (§ 9 odst.5 zákona). Jde jednak o opravování jejích chyb, jednak o změny formulací některých částí studií.

Posudek doplňuje dokumentaci (§ 9 odst.5 zákona) – uvádí data, tvrzení či parametry, které se v dokumentaci vůbec nevyskytují. Tyto doplňky se týkají zásadních podmínek provozu letiště, tj. jednak jeho kapacity, podmínek nočního létání i uvažovaného druhu letadel. Že ovšem na základě těchto doplňků nebyly zpětně upraveny zejména hluková a imisní studie je evidentní.

Posudek obsahuje v návrhu kladného stanoviska přes sto podmínek, přičemž plnění a kontrola převážné části z nich jsou zřejmě nemožné. Už z jejich počtu a charakteru je evidentní, že záměr vykazuje fatální nedostatky a bude silně negativně ovlivňovat životní prostředí a veřejné zdraví. Navrhované stanovisko tedy v takovém případě má být ze zákona negativní.

VEŘEJNÉ PROJEDNÁNÍ

Veřejné projednání, které proběhlo od 23.7.2013 12:00 hod. do 24.7.2013 04:30 hod., vykazuje rovněž silné znaky manipulace a diskriminace veřejnosti – a naopak zvýhodňování předkladatele záměru. Původní termín 17.6.2013 byl na žádost starosty Kralup nad Vltavou v souvislosti s povodněmi odložen. Byl navrhován termín v září 2013, aby mohla být zajištěna náležitá příprava dotčených subjektů a odpovídající účast veřejnosti. Termín byl však MŽP určen doslova doprostřed prázdnin s tím, že je to v souladu se zákonem. Je pozoruhodné, že stejně nekompromisní nebyli úředníci MŽP v případě bezprecedentního překročení termínu pro zveřejnění posudku. Na opakovanou žádost o zářijový termín bylo odpovězeno, že s tím nesouhlasí předkladatel záměru, Letiště Vodochody, člen skupiny Penta. Je tedy lepší důkaz o podivném zvýhodňování investora? Patrně účelem bylo poskytnout investorovi dostatek času na předjednání návazných kroků správních řízení, o čemž svědčí i údajné velmi podivné náhlé získání výjimek pro uvažovanou výstavbu MÚK na D8 pro letiště Vodochody. Velká část veřejnosti tak byla z projednání vyloučena, aniž pro to existoval sebemenší důvod – pokud ovšem nešlo právě o to.

Pro veřejné projednání musí v souladu se zákonem a souvisejícími předpisy zajistit pořadatel, tedy MŽP, odpovídající prostředí tak, aby projednání mohlo proběhnout řádně a důstojně. To v tomto případě nebylo dodrženo. Hala 2 Výstaviště Letňany, kde se projednání konalo, byla pro akci takového významu zcela nevhodná. Akustika prostředí byla tak špatná, že přítomná veřejnost vůbec neslyšela a nerozuměla přednášeným příspěvkům, takže bylo nutno jednání přerušit. Teprve poté po úpravách audiotechniky se situace poněkud zlepšila, rozhodně však vzhledem k délce akce nebyla ideální. Pro veřejnost byly připraveny úzké dřevěné nestabilní lavice, na kterých absolvovat 17-ti hodinové jednání představovalo velmi namáhavou záležitost. V celém areálu nebyla k dispozici žádná možnost občerstvení, vyjma jednoho automatu na nápoje a jednoho na cukrovinky. Pokud by někdo chtěl připravit podmínky jednání tak, aby veřejnost unavil, otupil a přiměl k opuštění akce, těžko by mohl zvolit ještě horší.

Celý průběh projednání byl řízen moderátorem, který veškeré své kroky projednával se zástupci MŽP a investora. Došlo tak k diskriminaci zástupců občanských sdružení z dotčených území, která uplatnila převážnou část připomínek k dokumentaci i posudku. Jejich zástupci se dostali ke slovu až po půlnoci, protože moderátor upřednostňoval dotazy a vystoupení přihlášených, kteří uvedli krátkou dobu trvání svého příspěvku. V tu dobu již v hale byla malá účast, což byl zřejmě záměr pořadatele, který si byl dobře vědom toho, že tato občanská sdružení mají nejrozsáhlejší a nejzávažnější připomínky k záměru, podpořené i stanovisky uznávaných odborníků.

ZÁVĚR

Z výše uvedeného a z rozboru jiných procesů EIA vyplývá, že se jedná o systémový přístup, nikoliv pouze o případ MZP 257. Jednoznačně jde o koordinované účelové jednání skupiny osob, sledujících cíl násilného protlačování vadných záměrů na úkor životního prostředí a veřejnosti a jejích práv, zakotvených v Ústavě ČR a v Listině základních práv. Že se jedná o koordinované jednání dokazuje i fakt, že zúčastněné osoby vystupují společně v řadě jiných posuzování EIA, často s prohozenými funkcemi. Podle našeho názoru se jednoznačně jedná o střet zájmů, pravděpodobně i o podjatost a možná i o trestný čin korupce. Přestože na zmíněná fakta a vazby poukazujeme již od samého počátku tohoto procesu EIA, zůstávají naše podání bez jakékoliv odezvy.

V demokratickém a právním státě není možno, aby si nějaká skupina úředních osob osobovala právo na účelové a zištné využívání zákonů ve prospěch určitých finančních či investorských skupin. Zejména ne v neprospěch životního prostředí a veřejného zdraví, čehož ochranu má v popisu své práce.

Jelikož jsme přesvědčeni, že celý proces EIA záměru letiště Vodochody probíhal nezákonným způsobem, jsme připraveni v případě vydání souhlasného stanoviska MŽP hájit svá práva soudní cestou. V tomto směru jsme již podnikli přípravné kroky.

Vyzýváme tímto všechny ústavní činitele, aby věnovali pozornost výše popsanému systémovému zneužívání procesu EIA ve prospěch určitých osob a aby se jak osobně, tak vahou svých úřadů  zasadili o takové legislativní a personální změny, které podobné nanejvýš nebezpečné praktiky, které jsou výsměchem právu a demokracii, znemožní.

Za podepsané

Ing. Petr Utěkal

předseda OS Klidná Bášť

Přílohy: 23 podpisových archů zastupitelů, občanských sdružení a občanů, celkem 342 podpisů.