Musím dát za pravdu prezidentu Klausovi, že sledování TV zpráv může člověku způsobit závažné duševní poruchy. Tedy on to přesně takhle neřekl, ale já tomu tak rozumím. Nedosti na tom, že se reportéři úzkostlivě vyhýbají jakémukoliv osobnímu názoru, který by v dané záležitosti snad dali najevo – pod stále slabomyslnou záminkou o vyváženosti reportáží. Přitom je evidentní, že zprávy, reportáže, diskuzní pořady a vysílání vůbec, zdaleka vyvážené nejsou, naopak výběr, stopáž a čas vysílání jsou v přímé úměře plateb příslušných inzerentů.
Já tedy, přes výše uvedené výhrady, televizní zprávy sleduji. Takže jsem se například dozvěděl, že výše zmíněný prezident se s despektem vyjádřil k designovanému jmenování Karolíny Peake ministryní války (pardon – obrany). V tomto případě však s ním nesouhlasím, což se mimochodem stává dost vyjímečně. Fakt nevím, co mu na tom připadá tak divné. Jistě, bylo by možno najít mnohem vhodnějšího kandidáta, ale o to nejde. Jde o to, proč se proti tomu prezident Klaus ohrazuje, když už předtím jmenoval do funkcí ministrů řadu podivuhodně kvalifikovaných jedinců. Tak například ministrem průmyslu a obchodu je anesteziolog, ministrem financí je chemik, ministrem zemědělství strojař, ministryní práce je selka, ministryní kultury učitelka, ministrem životního prostředí právník a bývalý ministr dopravy vystudoval sociální vědy. Mimochodem bývalý ministr obrany je geograf. Co tedy je za tohoto stavu věcí divného na tom, že by jej měla nahradit právnička?
Když to tak po sobě čtu, mám dojem, že už začínám chápat, proč to u nás všechno jde od deseti k pěti.
No a vůbec nejlepší, co jsem v TV zprávách v posledních dnech viděl, byla neuvěřitelná reportáž o tom, jak jsou v zimě kluzké chodníky, jak si na nich lidé lámou kde co a jak se k tomu staví příslušné magistráty. Dojemné záběry na zraněné osoby, ležící na chirurgii, hodlající žalovat své město a nehorázná stanoviska příslušných zastupitelů. V podstatě nám reportéři s naprostým klidem a bez jakéhokoliv komentáře sdělili, že chodníků je moc, uklízí se to blbě a stojí to spoustu peněz. Proto se obce raději – než by vyhazovaly peníze za briskní úklid sněhu – prostě proti případným žalobám pojistí. Vyjde je to mnohem výhodněji, tj. levněji. Žádný reportér se ani nepozastavil nad tím (natož aby se pohoršil), že zranění lidé jsou zastupitelům šumafuk, oni obci ušetří – uklízet nebudou a vysouzené bolestné uhradí pojišťovny. To, že si jejich občané polámou nohy, ruce, žebra, rozbijí si hlavy či se dokonce na kluzkém chodníku zabijí, je vedlejší.
Dříve chodníky uklízeli majitelé přilehlých nemovitostí. V podstatě chránili hlavně sami sebe. Teď ovšem už to je jiné, ze zákona odpovídá za úklid chodníků jejich majitel, což jest až na výjimky obec. Nic proti tomu, proč bych měl být odpovědný za to, že si někdo na obecním chodníku co vede kolem mého domu, natluče? Jenže zastupitelé, jak se zdá, na nic lepšího, než se pojistit, nepřišli. Řekl bych, že se o to ani nijak zvlášť nesnažili. Podle mne těch možností, jak učinit zákonu zadost a udržovat chodníky čisté, je víc. Například jsem nikde neslyšel, že by obec požádala majitele nemovitostí o placený úklid okolo nich vedoucích chodníků a nabídla jim na to smlouvu. Stejně to musí dělat, nechce-li se zabít jen co vyjde z domu, když obec místo úklidu vymetá pojišťovny. Počítám, že většina majitelů by na to přistoupila. Chodníky by byly uklizené a zcela jistě by to bylo levnější, než pojistné, které s přibývajícími žalobami poroste. A hlavně – bylo by zřejmé, že obec se o své občany stará, nikoliv pouze o to, aby zastupitelé byli před zákonem chráněni.
