Dojemná péče senátorů

Senátoři zarazili hlučné reklamy v televizi. Skoro by se chtělo jim za to zatleskat, jenže ono není za co. Ta jejich péče o naše uši je sice dojemná, ale nanejvýš licoměrná. Kdyby to skutečně mysleli s ochranou zdraví občanů před nadměrnými hlukovými zátěžemi vážně, nikdy by nepřipustili, aby vešlo v platnost Vládní nařízení 272/2011 Sb., kterým se znemožňuje je prokazovat. Také by se starali o odpovídající hlukovou legislativu.

Hluková legislativa je v gesci ministerstva zdravotnictví. Není zcela jasné proč, neboť v řadě zemí EU to spadá do působnosti ministerstev pro životní prostředí. Naše státní správa to ovšem vysvětluje tím, že hluk je nebezpečná záležitost, která velmi negativně ovlivňuje zdraví občanů.

S tím nelze než souhlasit. Dokonce je prokázáno, že na následky zdravotních obtíží, způsobených nadměrným hlukem, zemře za rok mnohem víc lidí, než těch otrávených v současné metanolové kauze. No a jelikož o zdraví a životy občanů by se mělo starat především ministerstvo zdravotnictví, má gesce hluku v tomto resortu logiku.

Jenže ono se nestará. Právě naopak. Bývalý (naštěstí bývalý) hlavní hygienik ČR se leta křečovitě snažil opakovaně zvýšit (čtete dobře) hlukové limity, které chrání lidi před nadměrnými hlukovými zátěžemi a umožňují jim se pomocí příslušné legislativy bránit. Proti tomu se vždy zdvihl masivní odpor, takže hlavní hygienik tyto pokusy nakonec vzdal. Jásání protihlukových aktivistů však nebylo na místě, ministerstvo předložilo do vlády výše zmíněné vládní nařízení, které tzv. prošlo připomínkovým řízením a bylo schváleno. Hlavní podstata tohoto nařízení tkví v tom, že hluk se od data platnosti NV měří odlišně – a sice tak, že de facto zvyšuje hlukové limity až o 7 dB. Přitom platí, že zvýšení hluku o 3 dB znamená jeho zdvojnásobení.

A propos připomínkové řízení – to je jakési kolečko po předem daných institucích, které mají dát připomínky (mezi těmito subjekty samosebou chybí zástupci veřejnosti a to i odborné). Nevadí, když nikdo předložené návrhy nečte a žádné připomínky nepošle – věc je tím projednána a může být schválena. 

S pravděpodobností hraničící s jistotou byla tato norma zpracována a schválena na objednávku podnikatelských lobby – provozovatelů a stavitelů hlučných komunikací, letišť a podobných subjektů. Ti jediní z něj totiž profitují. Otázkou tedy je, koho vlastně ministerstvo zdravotnictví chrání.

Ve stejném duchu byl napsán i nový návrh zákona o hluku, který se eufemisticky nazývá Zákon o ochraně veřejného zdraví před hlukem .... Byl evidentně napsán i stejnými autory na stejnou objednávku. Je totiž třeba ještě zákonem znemožnit veřejnosti bránit se proti nadměrným zátěžím. A to přesně nový návrh dělá.

Na seminář Zdravotního výboru sněmovny, kde se tento návrh měl projednávat, přišli pouze 2 poslanci (slovy dva) z nichž jeden byl zástupce předsedy výboru (předseda se omluvil) a druhý byl tajemník toho výboru, který tam být musel.

Hlučné reklamy lezou na nervy. Asi též poslancům a senátorům, proto je zarazili. Ale - ty reklamy, jakkoliv jsou hlučné, nepřekračují hlukové limity a navíc je můžete vypnout nebo ztlumit. Letiště, dálnice, magistrály, železnice a provoz na nich hlukové limity překračují a vypnout je nelze. Ovšem poslanci a senátoři u nich zjevně nebydlí, takže na zdravotní problémy občanů zvysoka kašlou. Na seminář, kde by se jim to vysvětlilo, nepřijdou.

Takže za co bychom jim měli děkovat?